výletování2

29. dubna 2018 v 19:18 | Evuš
 

jökulsárlón

29. dubna 2018 v 19:13 | Evuš

co se tu dělo/děje/bylo

29. dubna 2018 v 19:09 | Evuš
nemůžu říct, že nebyl čas /času tu mám spousta/, ale přecejenom jsem ho věnovala jiným aktivitám než sezení na počítači :)

teda taky jsem seděla na počítači, ale většinou vlastně v posteli. protože jsem se rozhodla podívat se na všechny "důležité filmy", repektive ty známější, které by člověk měl tak nějak znát. tak jsem začala podle žebříčku na čsfd a už jsem viděla pár z těch nejlépe hodnocených..ale u toho to většinou nezůstane že jo. během té doby umřel režisér Juraj Herz a tak jsme si říkala, že vlastně od něj nic neznám, tak by bylo fajn podívat se na filmy, které vlastně natočil a kdo to byl. mezitím odešel Forman a od něj jsem viděla akorát Přelet nad Kukaččcím hnízdem a Amadea kdysi. a to všechno začalo tím, že jsem si pustila svůj velmi oblíbený a velmi starý film z roku 1939, Eva tropí hlouposti. a tak se to jsem začala koukat na staré filmy až jsem se dostala na čsfd žebříčky.

a pokud můžu doporučit, tak vlastně mě mnoho z těch filmů velmi zaujalo. tady jsou ty nejzajímavější: Cesta do hlubin študákovy duše, prázdniny v římě, vyšší princip. všechny filmy jsou černobílé a staré, pokud bych tedy měla doporučit nějaký film z novodobé kinematografie, tak mě zaujal film Eat.Prey.Love z roku 2010.

taky se mi poprvé v životě podařilo dokoukat seriál Přátelé, který jsem jako malá neměla možnost sledovat, protože to u nás moc nefrčelo a navíc si myslím, že bych to jako mladší moc nepochopila. rozhodně dobrej séroš!

teď to vypadá, že nedělám nic jiného, než že se koukám na filmy a seriály, ale tak to fakt není :)

několik týdnů zpátky jsem byla na výborném výletě v Jökulsárlóně, což je jedno z nejznámějších míst v okolí. s kamarádem jsme měli oba freeday a tak jsme se rozhodli vyrazit stopem na výlet. povedlo se nám zastavit dva filipínčany, kteří mířili na stejné místo jako my. na tomto místě je jedna z nejznámějšícg islandských pláží, tzv Diamond beach (https://www.rent.is/camperstories/iceland-in-wintertime/) - zde odkaz, protože nahrávat fotky sem na blog je spíš za trest..:/ a tak jsme se s Thalesem rozhodli, že zkusíme dojít až k ledovci, z kterého všechny ty krásné úkazy vlastně vycházejí. po dvou hodinách cesty podél vody jsme měli akorát tisíce fotek v telefonu a ledovec se ani neblížil. repektive, blížil, ale cesta se nějak vzdalovala, protože tam byla ještě obrovská zátoka, která neměla konce (byli jsme fakt namotivovaní, že dojdeme až k ledovci, ale když mi volal kamarád, že jede za námi a já jsem mu říkala náš plán, tak mi řekl, že se snažili tam dojít a nedošli..a to je zrovna páreček, který má prochozený fakt celý island :)) a tak jsme to vzdali a vydali se zpět naproti našemu kamarádovi Štěvovi. ale vlastně už jenom cesta byla velmi zajímavá. skoro celé to jezero podle kterého jsme šli bylo do poloviny ještě zamrzlé /kromě okrajů/ a ty kraje tvořili takové krásné přírodní úkazy, kdy tlačily led na pláž a tam se tvořily obrovské ledové útvary, které se ve svitu slunce bliští a doopravdy to vypadá jako diamanty.
také se nám po cestě podařilo vidět několik lachtanů, jak si hrají kousek od břehu. vlastně na nás hodně koukali a pak to vypadalo, že se úplně předvádí :) jsou to fakt moc kjůt zvířata. taky jsme s thalesem po cestě našli hodně mrtvých rybiček (pravděpodobně vytlačené na břeh posuvem ledů/ a tak jsme je vzali s sebou a pak jsme tím ty lachtany krmili :)

pokud se mi podaří nahrát fotky, tak by tam měla ta krása být vidět :)

mimo tohoto super výletu jsme v nedalekém městě Hofn našli skvělý kontejner..
 


večerní radovánky - aneb na islandu je draho

31. března 2018 v 19:50 | E.
jak sjem zmínila v jednom z dřívějších článků často se tu konají večerní radovánky. vzhledem k tomu, že máme bar vlastně rovnou v hotelu, tak to neni na "párty" moc daleko.

co skýtá náš bar?
neustále musím přihlížet k tomu, že jsem uprostřed ničeho a že prostě množství čehokoliv je velice omezené. V Praze si vždycky moc ráda dám rum /legendario, diplomatico, zacapa..prostě ty drahý sladký nápoje/. akorát že tady se stala taková věc. jediný nápoj, který se sotva podobá rumu je tu morgan..takže jsem přestala pít rum.
zato jsem se naučila pít whiskey neboťjejích druh je tu více než jeden..:) a tak jsem prvně v životě /dobrovolně/ začala pít whiskey /ok, všehovšudy jsem tu měla 3 panáky/
víno? jasně, buď celá lahev a nebo tu máme červené, bílé, růžové v malých lahvičkách, přičemž jedna lahvička stojí 1000ISK a připomíná chuť festivalového vína.
pivo? točené pivo nemáme. (bohužel nemůžu ukazovat svoje skills v pivnímártu/ máme 3 lahvová piva /250ml/. a pozor! chmel, z kterého jsou piva dělaná, pochází z čech :) akorát že pivo nemůžu a tak ho nepiju. ale jednou jsem si dala pivo s názvem Vatnajökull, což je místní ledovec a ze kterého pivo je, a musím se přiznat, že bylo opravdu moc dobré! pivo je polotmavé a na místní poměry moc dobrý!

a tak když se tedy rozhodneme že společně posedíme, tak si dávám většinou víno. růžový, červený, bílý, to je jedno. prostě to, které mě ten den zrovna napadne. většinou naše picí seance nejsou nijak plánované, prostě si po směně sedneme a pak se jenom střídáme v tom, kdo půjde na bar pro nové vínko/pivko.
často u toho hrajeme karty /uno/ a nebo šachy, osadníky a nebo si jen tak povídáme. už jsme také strávili večer nad vtipnými videi z internetu, což může působit jako úplně zbytečný, ale upřímně, člověk se musí nějak odreagovat. také se často stane, že pokud nejsou hosti nad restaurací, tak začneme hrát jako divý na klavír, cože je většinou spíš směšně, protože když je člověk opilý, tak se neplete jenom jazyk, ale i prsty. takže snaha o zahrátí čehokoliv se většinou promění v obyčejné mlácení do klavíru.

naše poslední "párty" byla ale velmi vtipná. vrátili jsme se z večírku ve vedlejším městě, kde pro nás jedna z dcer majitelů připravila skvělé odpoledne plné jídla a pití. a vrátili jsme se v pěti. odhcázela jsem jako poslední z domu od Johanny/kde byla party/ a ona, že si mám vzít zbytky vína, a tak jsem dostala flašku růžového/ale 1,5l/, bílého a celu krabici stáčeného červeného. a tak než jsme dojeli k nám na hotel, což zabralo zhruba 40 minu, tak jsem pořešila růžové vínko a ve vedlejším autě pořešili bílé :D
po příjezdu jsme se hned přesunuli do pokoje Rasti a každý jsme si pili svoje. ale ve finále jsme vypili uplně všechno včetně borovičky a mých 4 flaštiček růžového na pokoji. snědli jsme dvoje pringles a dělali jsme samé zábavy: fotili jsme se na můj polaroid, tancovali jsme společenské tance /ano, na ploše 1,5mx1,5m../, a zpívali z plných plic /mohli jsme, protože nikdo jiný se do hotelu nevrátil/..

nicméně druhý den kocovina patřila mezi ty, které jsem vyloženě neustála.

často tu také cestuji a posledně jsem byla na skvělém místě..

Jaká je moje práce? Kuchyň

18. března 2018 v 13:01 | E.
Už jsem psala o svých dvou pracích, které mě vlastně hodně baví a teď přichází ta, kde mě to vlastně až tak nebere..spíš je to opruz.

jsou tu dva typy kuchyňské směny - ranní a odpolední + extra směna. /vlastně tři teda/

ranní směna:
ranní směna začíná snídaní, podle toho, kdy hosti nahlásí, že přijdou. když potřebují brzo odjet, tak se stane, že je snídaně i od 6.30, což znamená, že člověk musí přijít na 6. to se mně ale naštěstí nestalo. moje první snídaně byla od 7.30 (tudíž nástup v 7h.)
a na snídani je potřeba připravit všechny ty ňaminky, co jsem již vypsala - slaninky, vajíčka, houby, rajčata, obložené tácy se šunkou, sýrem,...no je potřeba aby na 7.30 bylo vše připraveno a pak se až do 9.30 (kdy oficiálně končí snídaně) doplňuje, obchází, atp. je docela sympatické, že když člověk přijde na snídani v 9.20 najde ji uplně ve stejném stavu jako v 7.45 (často se stane, že člověk přijde na snídani a už je to vyžrané - vím z vlastní zkušenosti..). ale tady je prostě snídaně 100% připravená až do konce! takže když jako zaměstnanec přijdu v 9.30 na snídošku, vždycky se nadlábnu jako na zámku <3
dost o parádní snídani. uklidíme snídani a směna trvá do 15.00....a hodně záleží na tom, s kým je člověk v kuchyni. při své první směně jsem se dohodla s kuchařem, že budu pomáhat vařit oběd, připravit coffee break atp..dále jsme připravovali zásoby na večer, doplňvali ingredience..taky jsem se snažila zabíjet čas i jinak, protože ta doba v kuchyni ubíhá nekonečně pomalu...
jednu ranní smenu se mi ale povedlo, že jsem se dohodla s kuchařem, že po obědě připravím ňaminu na coffe break a tak jsem upekla dokonalý "zdravý" kinder bueno koláč /pouze ze 4 ingrediencí/ a bylo to fakt ňaminkózní! /jediná zábava../

odpolední směna:
člověk začne ve 3 hodiny. pokud není doplněno z ranní směny, tak je potřeba doplnit. a pak tak nějak připravovat věci na večeři../pro zaměstnance/
(jednou se mi povedlo přemluvit kuchaře, že můžu udělat přílohu k večeři - byly to zapečen francouzské brambory, u kterých jsem nedočetla recept do konce a tak chutnaly a vypadaly jinak, než měly..ale byly boží -- podle toho, co řikali ostatní!!)
a večeře začíná kolem 18.30. a činnost člověka v kuchyni je být pravou rukou kuchaře..ovšem když tě to vlastně moc nebaví, tak jsi spíš levou rukou a na obtíž. musíš vědět, jaké jídlo patří na jaký talíř, jak má být připraveno, atp..jak má vypadat salát, fish of the day, burger..a tak se stalo, že jsem zapomněla dát zálivku do burgeru, salát starter /vypadá takto: salát, ajče, okurka, sýr, kešu, cibule,krutony...../ vypadal po mé přípravě takto: salát, rajče, cibule, cibulka..velmi bohatě.
v kuchyni se přestává vařit v 21. a přichází čas na uklízení. a vzhledem k tomu, že nádobí je většinou třeba hodně, je potom i na umytí hoooodně nádobí, a hodně práce..je to otravný a modlím se, abych měla směn v kuchyni, co nejméně..

extra směna:
člověk přijde na pomocné tři hodiny. ale je jenom extra, takže jeho práce je zejména u myčky a případně u dezertů. po svém prvním dezertu jsem se rozhodla se přípravy dezertu vzdát a většinou se pohybuji kolem myčky. což je docela zábavný. vzhledem k mé poruše /kdy musim mít vystavěné všechny talíře v jedné řadě - ideálně podle barvy - a dodržovat myčkový systém/ mě extra kuchyňská směna baví..

co se mi stalo?
po dvou dnech, kdy jsem měla po spbě kuchyňskou směnu se stalo toto: druhý den mi hrozně moc cukalo v horním rtu. vnitřně jsem vyšilovala, protože nesnáším to minicukání, ale nic dramatického jsem nezpůsobila. a jak jsem vypadala večer po těch dvou dnech? ret byl červený, nateklý, velmi cukavý. ruce byly červené, suché, spíše velmi zarudlé /jako když člověk nemá v zimě celý den rukavice../..nijak mě to nerozhodilo, jenom teda ta pusa a ty ruce nebyly nic, co bych měla často..
a potom co jsem přišla na pokoj jsem vypadalo takto: ruce červené až k loktům, stehna červená, ret cukavý, všechno štípalo a svědilo, začala panika! nikdy se mi tohle nestalo a zrovna na islandu se mi tohle teda řešit nechtělo..a tak jsem ztropila panický záchvat- začala jsem psát kámošům, jestli nemají léky proti alergii..během 10 minut se u mě vystřídaly dvě slečny. jedna s aspirinem a slovy: kdyby cokoliv, tak nás vzbuď pojedeme do nemocnice. druhá s framikoinem a homeopatiky a slovy: včera jsme si koupili auto, můžeme jet do nemocnice.
vzala jsem si prášky, namazala se fram a s menším klidem šla spát.
byla tu však jedna velká záhada: stejnou asi alergickou reakci měla ten stejný večer moje bezlepková kámoška zo Slovenska Žofia /taky ji nebaví být v kuchyni/..a tak jsme obě dopadly s osypkami a červenými pupínky na těle. - náhoda? nemyslím si.

co z toho plyne? asi nemůžeme ani jedna pracovat v kuchyni, protože nám očividně práce s glutenem škodí.
musím říct, že jsem z toho velmi otřesená....

jídlo na smyrle, aneb vrátím se asi dvojnásobná

5. března 2018 v 0:14 | E.
psala jsem, že jídlo na Smyrle stojí za to. a proč přesně? pojďme se podívat na stravu, kterou tu pro nás každý den naši drazí kuchaříci připravují..:)

snídaně:
- snídaně je ve formě bufetu, což je zlo. bufet můžeme rozdělit na slaný, sladky, hříšný nehříšný.
> seznam jídel, co si můžu každé pracovní ráno dopřát: vajíčka/míchaný/, slanina, houby, pečená rajčata, šunka, sýr, uzený pstruh, makrela, salám, zelenina, fazole, řepový salát, ... různé druhy marmelád, nutella, jogurty - karamelový, normální a borůvkový, různé druhy věcí do jogurtu, ovoce/banán, jablko, kiwi, pomík/, různé druhy pečiv - bananabread, zelený cosi, sladké buchty, rozpékací trouba, mnoho čajů, pomerančový a jablečný džus..
> jak vypadá moje snídaně? trošku vajíček, slaninka, pstruh uzený, rozpečený bzl chléb nebo polystyrén, máslo, šunka, sýr, zelenina a jablko. zatím jsem tu měsíc a snídaně se ještě nezměnila...

oběd: každý den máme nějakou ňaminu. vzhledem k tomu, že kromě bzl diety jsem velmi nenáročný člověk, tak jsem dost s každým jídlem spokojená. vedle hotelu je farma se zhruba 400 ovcemi, tudíž lamb meat je velmi oblíbené a téměř každý den. ale to je ňamina. máme různé steaky, hamburgery, rizoto, omáčky, saláty, brambory /co mi fakt nechutná, tak je sladka bramborová kaše....ale normální je výborná/, no a tak si tu žijeme skoro jako na zámku :) /svoje první bzl lasagne jsem měla tady! panebože, to bylo...

večeře: stejná ňamina jako oběd..

dvakrát do měsíce můžeme jít zadarmo do restaurace a dát si jídlo z menu! /a běžně tu jídla stojí mezi 3000-7000 ISK/, takže si dáme předkrm, hlavní jídlo a dezert.
poprvé /když jsem tu byla asi 4 dny/, tak jsem šla na večeři se dvěma klukama a naší kuchařkou. samozřejmě jsem netušila, co je v menu a tak jsem si dala, co mi doporučili. Jako předkrm cured lamb se salátkem, hlavní chod BBQ babyribs s hranolkami a coleslawem, a dezert už jsem nedala. za celý večer jsme vypili asi 5 flašek vína...
podruhé, když jsem byla na večeři, tak jsem šla se slovenskými kamarády /Žofka, Rasto, Ivana/ a dala jsem si: Lobster tails jako předkrm, hlavní jídlo byl Lamb steak s hranama, dezert byla domácí zmrzlina s ovocem. Vypili jsme 4 flašky vína a spalo se nám jako králům.

takže z toho vyplývá, že na smyrle vaří moc dobře a že se vrátím dvakrát taková...ach.
ještě že chodím tak často běhat.

20.2. první hičhajk

3. března 2018 v 22:32 | E.
20.2. jsem měla už svůj 3.volný /po pracovním týdnu/ den a tak jsem se rozhodla vydat se do civilizace. přece jenom jsem svoje první dva dny proflákala, tak bylo na čase, abych se podívala po okolí.

vstala jsem dřív /zhruba kolem 10/ a vydala se pozdravit všechny kamarády /aneb rozuměj, milý čtenáři, čekalo mě první samostopování v životě a navíc na islandu, tak jsem to oddalovala/. Ale během oddalování jsem si domluvila cestu na zpět s Mihajem, který měl na večer naplánovanou cestu do Hofnu, což je zde nejbližší "město","civilizace","zábava"...

na svou cestu jsem se připravila velmi pečlivě. vzala jsem si plavky, neboť v tom velkoměstě je bazén, a velký batoh na nákup, co mě čekal.

vyrazila jsem stylově oblečená vstříc stopařským zážitkům. na cestě k hlavní silnici jsem ještě rychle volala kamarádce Vendy, která byla na islandu rok před tím, a chtěla jsem během minuty pochytit zkušenosti z jejího stopování. Vendy mi to nevzala a už jsem byla na hlavní cestě, přešla jsem do stopovacího směru a dobrodružství začalo. Zaslechla jsem první auto, otočím se, tři velká auta za sebou, "čínani", pomyslím si a pokračuju v klidu v cestě. doopravdy to byla tři čínská velkoauta. ujdu 10 kroků a slyším další auto. vysoké, islandského vzhledu, zvedám palec a auto hned zpomalí a zastaví. To bylo rychlé, potěším se, ale v tom momentu mi proběhne v hlavě tisíce myšlenek, kdo to asi bude, a dobrodružství začalo.

Otevřu dveře auta, usměvavá tvář muže středního věku mě mile přivítá s dotazem, kam jedu. "hofn" mu zněl více než povědomě, řekl, že jede kousek před, že zbytek můžu dojít. YES! první stop a hned až k hofnu.

pán byl ale znalec. pracoval o 30km dále na ledovci, kde dělá guida a často chodil do Smyrli na večeře a s dřívějším stuffem se znal, takže se mě hned začal vyptávat, co je nového na smyrle, co tam dělám, jak dlouho tu jsem..Stefan, z Rakouska, bylo nakonec velké štěstí mé cesty do "města". celou cestu mi ukazoval, kde co je, kam mám jít, kam nemám chodit, kde je jaká farma,..vlastně byl to milovník islandu, kterému se splnil sen a před 6 lety sem se svojí rodinou "emigroval" a začal žít skromný a poklidný islandský život. nakonec mě dovezl až do Hofnu před nákupní centrum a popsal mi, kde je pošta, banka, úřad, bazén. rozloučili jsme se se slovy, že jsme se rádi poznali a že třeba na smyrle se potkáme.

tak jsem teda byla v tom městě. před nákupním centrem. vešla jsem do obchodu, že si nakoupím suroviny na další dny volna a nějaké ňaminy na krizové dny. obchod je velký asi jako klasický český vesnický coop. cenově rovný newyorskému nejlepšímu obchodu. jednu výhodu však oproti českému coopu má, člověk tu najde daleko víc glutenfree potravin i než v leckterém pražském velkoobchodě. jinak zelenina předražená, maso super drahé, pringles nejlevnějšími chipsy. koupila jsem si světýlka do pokoje, svíčky, pringles, bzl chléb a ananas.

po nákupu jsem strategicky, s nacpaným a těžkým batohem /ano, opravdu strategické/, šla do banky zařídit si účet, na poštu koupit známky a na procházku po městě.

ve městě je krásný přístav, výhled na hory smerem k našemu hotelu. toť vše. udělala jsem si pár samospoušťových památečních fotek mě na islandu, a šla do bazénu. od bratra jsem měla kartičku, tak jsem šla zadarmo.

v bazénu jsem téměř tři hodiny strávila v horké výhřivce /36-38st/, navštívila ledovou vodu a usnula ve výřivce asi na 30 minut, dokud mě nevzbudil pán, co si ve výřivce zapnul víření..

výlet stál za to. v restauraci vedle bazénu jsem si dala véču s místním pivem a pak jsem se po cestě s magdou a mihajem krásně vyspala v autě na večerní radovánky..

první výběh!

2. března 2018 v 0:48 | E.
třetí den jsem se rozhodla vyrazit na svůj první běh na isladnu.
nechtěla jsem otálet a odkládat a tak jsem vyrazila co nejdřív to šlo.

řekla jsem si, že bych mohla na začátek vyrazit na stejnou cestu, jako jsme byli první den s Magdou a Mihajem. Štefko u oběda řikal, že na takovou odbočku k jezeru a zpět je to zhruba 3-4 km a tak jsem si řikala, že to není na začátek tak tragické. Vyrazila jsem tedy na tu odbočku. Ale u odbočky mě napadlo, co takhle vyběhnout směr k jezeru, co mi M+M ukázali.

Jasně, odhodlaně jsem vyrazila směr jezero. Jediný háček to mělo, že to bylo po dlouhé klikaté cestě do kopce. A tak jsem střídavě běžela a trpěla a řikala si, že nahoře to seběhnu přímo dolu do hotelu, což zabere tak 5 minut a budu v pokoji.

Nahože to bylo parádní. Už ani nebylo slyšet moře, nikde nikdo nebyl a bylo tam tak úchvatný ticho, jako si člověk ve městě dokáže jen stěží představit. Akorát, že to jezero ale nebylo vidět. Leželo na něm asi tak půl metru sněhu a tak jsem si ho mohla akorát představovat..:)

Natočila jsem si video, vyfotila pár fotek, zamávala dvěma malým kozám v dálce a řekla si, že je čas běžet zpět. Akorát byl problém s cestičkou za hotelem. Netušila jsem kde je a nebyla jsem tak troufalá jít na blind. Přecejenom jsem měla jenom tenicky a všude bylo zhruba 50cm sněhu. A tak nezbýávalo než běžet zpátky celou cestu. A tak jsem běžela. Síly docházely, hlad se zvyšoval, ale nevzdala jsem to. Doběhla jsem téměř k hotelu a k mému překvapení tento výlet byl přes 8km dlouhý. Poklepala jsem se po rameni a usoudila, že moje běhání na Islandu bude rozhodně stát za to. A motivovaně jsem ri říkala, jak zítra či pozítří půjdu zase.

Za dva týdny jsem opět nazula běžecké boty...

Jaká je moje práce? Restaurace

2. března 2018 v 0:33 | E.
moje práce číslo 2.
aby to nevypadalo, že se pořád flákám.

další práce, kterou tu mám, tak je práce v restauraci, kde je pracovní doba od 15.00-23:00.

v 15.00 je coffee break, takže začneme velmi zvolna. Pak si spočítáme, kolik bude večer lidí, zdali budou ve skupině, či sami.

a pak začíná velká práce:

> nejprve je potřeba upravit židle, aby byly všechny vyrovnané a rovně
> pak je třeba rozdat příbory na stůl a připravit místa pro "objednané" hosty.
> na stůl dáváme: lžíce, nože, vidličky, talířky, malé nože, skleničky a otravné ubrousky (proč otravné? skládáš se s jedním ubrouskem 30-45 vteřin a pak stačí 2 vteřiny, když přijde host a ubrousek rozhodí na klín, grrrr)
> většinou se stává, že příbory nejsou vyleštěné, skleničky jsou z myčky "zazbytkované", tudíž minimálně hodinu nám zabere příprava stolů, včetně leštění.
> první skupina dochází většinou kolem 18.-18.30., takže v mezičase dochází na extravěci a nebo skládání ubrousků
> v 18 je večeře
> přichází první hosté na večeří. usadíme hosty a doneseme jim vodu.
> pak jdeme objednat. v jídelním lístku je dohromady asi 18 jídel, takže už během prvního večera si pamatuju všechno jídlo :)
> celý večer se staráme hezky o všechny hosty, nosíme jídlo, vodu, chlebík s pestem jako "předkrm", platíme a tak to jde až do 9, kdy e končí s vařením.
> dochází na úklid: výměna večerních ubrusů za ranní, příprava snídaňového bufetu, vytírání,....... až do 23.

moje první směna: byla jsem fakt nervózní, ale vlastně dost v pohodě, protože už jsem v pár restauracích pracovala, a nějaký zkušenosti mám. nicméně dohodli jsme se na baru, že si budu brát ty "menší stoly /jakože 2-4 lidi max/". jenže zrovna když přišla největší skupina, tak byli všichni ostatní busy a tak jsem odhodlaně šla usadit skupinu /20 lidí/. rovnou objednat a tak jsem se o ně starala celý večer! a bylo to super, takový "křest ohněm". trošku jsem se bála, jestli jsem všechno správně zapsala, ale kupodivu když na konci všichni platili, tak všechno sedělo! a tak první směna dopadla pohádkově.

a další směny zatím taky. už i pár perliček tu bylo, které stojí za zmínku, ale to příště!

vodopád. po cestě do smyrli.

27. února 2018 v 21:05 | Evuš

Kam dál